sobota 2. května 2015

Muž se musí vždycky snažit

Budu-li k sobě otevřeně upřímný a nebudu-li nad skutečnou skutečností přivírat oči, musím si přiznat jedno. Nejen, že se cítím jako nedokonalý muž, já tak vlastně i vypadám.
Jasně. Definici dokonalosti má jistě každý trochu jinou, představy se různí a náš výsledný obraz je zcela určitě jiný, než obraz našeho souseda, ale o to tu teď nejde.
Jde o představu dokonalosti, s jakou se každý člověk dívá sám na sebe každý den.
Můžeme tisíckrát číst rozumné úvahy a rozbory o tom, jak masmédia znehodnocují náš pohled na svět a nastavují nám falešné představy o realitě, jediný pohled do zrcadla nám hned ukáže pravdu v nahé kráse.
Ani trochu se nepodobáme těm, kteří se nám líbí.
Ano, takhle jednoduché to je.
Můžu se sice chlácholit svojí mantrou, že dokonalost neexistuje, stejně mi pokaždé unikne smutný povzdech z plic, když se na sebe podívám do zrcadla.
Protože tam nestojí štíhlý, elegantní, mírně osvalněný lamač dívčích srdcí, ale já.
Postarší, mírně prošedivělý, nevesele vypadající chlap.
S mými nemožnými dioptriemi nejsem schopný nasadit drsný výraz kanadských dřevorubců a moje břicho sice připomíná pekáč buchet, ale jen v tom smyslu, že jsem jich za svůj život snědl více, než jsem měl.

zdroj ilustrace: www.freepik.com
Docela chápu, že jsem přestal být pro svojí ženu atraktivní a že její "Líbíš se mi takový, jaký jsi" je jen milosrdná lež a její škádlivé poplácávání po mém bříšku mi mohlo ledasco naznačit.
Však já bych ji také nikdy neřekl, že má velký zadek - i kdyby velký zadek opravu měla. Jenže to ona ne. V tomto ohledu je to disciplinovaná žena a když se nám narodilo naše druhé dítě, jen co to bylo trochu možné, vyrazila v teniskách ven a začala běhat. A cvičit jógu. A posilovat s činkami i bez činek. A poskakovat před televizní obrazovkou a cvičit s nějakou vychrtlou blonckou.

To já musel dojídat ty úžasné večeře po dětech, protože s jídlem se přeci neplýtvá. Kdo normální by pak s plným břichem trápil zmožené tělo, když může raději zalést k dětem do postele, přečíst jim pohádku a společně s nimi usnout před osmou hodinou večerní? Pohybu mám přeci dost. Do práce chodím pěšky a o víkendu často jezdím s dětmi na kole. No jo - já vím. I mně to zní jako normální obyčejná výmluva. Uznávám, přestal jsem se snažit. Už dávno. Jsem přeci ženatý a mám krásnou ženu.
Nedošlo mi, že před ženou se muž musím vždycky snažit.

A tak teď, když už je možná pozdě, začal jsem potají (když všichni doma spí) poskakovat s tou vychrtlou blonckou před televizí. Jo - to jsem celý já. Čtu ženské časopisy, ženské knihy, líbí se mi poslední album Anety Langerové a cvičím ženské cviky. Místo toho, abych se přihlásil na box, nebo tahal činky v posilovně. Jakobych si sebemrskačsky každý den musel dokazovat, že jsem opravdu nedokonalý muž.

6 komentářů:

  1. Dekuji za krasny prispevek, dokonalost neexistuje, vy jste ale dokonaly tim, jak vse dokazete o sobe napsat. Vas minuly prispevek mi vehnal slzy do oci, zazivam s manzelem neco podobneho, diky vam jsem si uvedomila, ze clovek musi verit a chtit byt stastny, i kdyby se nase cesty rozesly jinym smerem.
    Diky Petra

    OdpovědětVymazat
  2. Ano, ikdyž je to bolestivé a člověk díky tomu ztrácí půdu pod nohama, musí se na vše dívat pozitivně.
    Já s tím bojuju tímhle "obojetným" blogem, kdy se snažím popsat pocity svoje a hledat myšlenky partnerky. Máme štěstí v tom, že se z nás nestali nepřátelé, ale lidi, kteří si toho druhého váží.
    Jednou jsme spolu x let šťastně žili, vychováváme děti, není důvod jít přes mrtvoly.

    OdpovědětVymazat
  3. Možná od nedokonalého muže, ale dokonale napsané! Čistě, lidsky, hezky..díky! A hlavu vzhůru:o)..na krásné dny není nikdy pozdě..Inka

    OdpovědětVymazat
  4. Možná od nedokonalého muže, ale dokonale napsané! Čistě, lidsky, hezky..díky! A hlavu vzhůru:o)..na krásné dny není nikdy pozdě..Inka

    OdpovědětVymazat
  5. Tak tohle bude asi nejaky PR projekt

    OdpovědětVymazat